Začátkem 18. století začali místní obyvatelé pěstovat len a vyrábět lněnou přízi, kterou prodávali do míst s vyspělým ručním tkaním. V polovině 18. století si rolníci a chalupníci začali sami přivydělávat ručním tkaním plátna. Všechny domy stávaly tehdy v oblasti Horního Tanvaldu, Údolí Kamenice bylo celé zalesněné, jen tu a tam stály malé vodní mlýny. Počátkem 19. století bylo hlavní obživou v Tanvaldě zemědělství, stály tu dva mlýny a dvě brusírny skla. Rozvinuté bylo ruční předení lnu a tkaní lněného plátna a poblíž soutoku Kamenice a Desné se nacházela dvě bělidla plátna. O něco později se začala v Tanvaldě zpracovávat i další textilní surovina, bavlna. V letech 1827 - 28 tady byla postavena první strojová přádelna bavlny, která využívala pohonu vodním kolem. Rozvoj bavlnářského průmyslu způsobil rychlejší osídlování Tanvaldska. U nové přádelny postavili její majitelé opravárenskou dílnu, která se stala základnou strojírenské výroby pro celé okolí. Přízi tkali domácí tkalci ručně a v roce 1845 byla v Tanvaldě postavena první mechanická tkalcovna. Dalšímu rozmachu pomohlo vybudování státní silnice mezi Libercem a Trutnovem v letech 1847 - 1850.

Velké změny znamenal pro Tanvald revoluční rok 1848, ve kterém byla císařským dekretem vyhlášena konstituční monarchie. Tanvald se stal samosprávným a soudním okresem, podléhajícím okresnímu hejtmanství v Liberci, od roku 1868 pak nově zřízenému okresnímu hejtmanství v Jablonci.

Po prusko-rakouské válce v roce 1866 nastala hospodářská konjunktura, která znamenala další rozvoj textilní, sklářské i strojírenské výroby na Tanvaldsku. Byla také snížena pracovní doba z 15 na 12 až 13 hodin a ubylo dětských dělníků v továrnách. V roce 1869 měl Tanvald s osadou Žďár asi 2400 obyvatel. Následná hospodářská krize vyvolala velkou nezaměstnanost a stávky dělníků, z nichž nejznámější byla v roce 1870 v Liebigově továrně ve Svárově.

S rozvojem průmyslu vyvstala potřeba kvalitního dopravního spojení. Silniční přeprava přestala stačit, a proto byla v roce 1875 zřízena železniční trať mezi Tanvaldem - Šumburkem a Železným Brodem. V roce 1894 byla pak až do Tanvaldu prodloužena trať spojující Liberec a Jablonec nad Nisou.

V dubnu 1895 byl Tanvald povýšen na městys. Počátkem 19. století žilo v Tanvaldě a Žďáru asi 3500 obyvatel, převážně německé národnosti. V létě roku 1902 zahájila provoz železniční trať z Tanvaldu do Kořenova, o pár měsíců později pak byla železniční doprava prodloužena až do Jelení Góry (Hirschbergu). V roce 1905 byl Tanvald povýšen na město. V roce 1908 zde byla dokončena stavba budovy nového okresního soudu s věznicí v Krkonošské ulici a o rok později byla dostavěna radnice v secesním stylu. První světová válka přinesla velký nedostatek bavlny a továrny na Tanvaldsku nemohly využívat svou kapacitu. Další zchudnutí oblasti zavinilo protržení přehrady na Bílé Desné v roce 1916. Mnoho obyvatel trpělo velkou chudobou a hladem. Na podzim roku 1918 se splnil sen všech dělníků - byla uzákoněna osmihodinová pracovní doba, nebo součet 48 hodin práce při šestihodinovém pracovním týdnu. V roce 1928 byl samosprávný okres Tanvald zrušen, zůstal zde jen soudní okres.

V roce 1930 bylo otevřeno městské koupaliště, o rok později potom uvedením prvního zvukového filmu i městské kino. Světová hospodářská krize v letech 1929 - 1933 přinesla i Tanvaldsku velkou nezaměstnanost, v některých továrnách byla zastavena výroba.

Myšlení lidí v pohraničí se snažila ovlivnit Henleinova sudetoněmecká strana, postupně získávala své přívržence a nakonec bylo pohraniční území Sudety odtrženo od Československa. V říjnu roku 1938 byl Tanvald obsazen německým vojskem. V listopadu obsadili Němci i okolní obce Velké Hamry, Plavy, Haratice, Bohdalovice a Zlatou Olešnici. České vyučování v Masarykově škole bylo zrušeno. Během druhé světové války šily místní textilní firmy výstroj pro německou armádu. V roce 1942 vznikl v Tanvaldě pracovní tábor pro Rusy, Poláky, Francouze, Italy a další cizince nuceně nasazené do válečné výroby. V roce 1942 byly úředním nařízením sloučeny Tanvald a Šumburk v jedno město, zároveň byla od Tanvaldu odtržena osada Svárov a přičleněna k Velkým Hamrům.
Po válce bylo německé obyvatelstvo vesměs vysídleno, prázdné domy obydleli lidé z českého vnitrozemí. Na Tanvaldsko přicházelo za prací mnoho lidí. Našli ji ve znárodněných podnicích SEBA (textilní firma), Elektro-Praga (elektrotechnický průmysl) a TOTEX (strojírenství). Tanvald je spjat i s počátky televizního vysílání. Již za války prováděli němečtí výzkumníci pokusy v továrně firmy Palme - Stumpe a v roce 1948 sem byli Československým rozhlasem a Vojenským technickým ústavem pozváni novináři, aby shlédli první přenos. Na malé obrazovce bylo vidět řečníka a také první estrádní pořad v Československu. První signál byl zachycen v roce 1948 na rozhledně Štěpánka z posledního Všesokolského sletu v Praze. Vývoj televizního vysílání potom převzala firma Tesla a další výzkumné ústavy.

Padesátá léta znamenala také tady budování socialismu a rozvoj průmyslu. V šedesátých letech začalo v Tanvaldě vyrůstat panelové sídliště Výšina. Poslední domy v něm byly dostavěny ve druhé polovině osmdesátých let, v té době byla zahájena výstavba 144 bytů na sídlišti Šumburk. Postupně se rozvíjel také cestovní ruch, vznikaly nové možnosti ubytování, rozšiřovaly se služby pro turisty a lyžaře, kteří do Jizerských hor přijížděli z celého Československa i ze zahraničí, především z Německa a Polska.

Od změny politického systému státu v roce 1989 prošel Tanvald mnohými změnami.
Malé i velké podniky přešly do soukromých rukou, některé podstatně snížily počet zaměstnanců, na druhé straně vznikla řada nových firem. Tanvald sice zůstal průmyslovým městem, avšak stále větší roli v jeho rozvoji hraje cestovní ruch. Vedení města se proto zaměřilo především na zlepšení vzhledu Tanvaldu a podstatné rozšíření a zkvalitnění služeb pro veřejnost.

Vedení města úspěšně dokončilo řadu významných projektů, některá řešení se dokonce stala vzorem i pro další města a obce v České republice. To se týká například privatizace bytového fondu, kdy město prodalo do soukromých rukou přes sedm set bytů a založilo se svou stoprocentní účastí společnost pro správu bytů TABYS s.r.o. V sociální oblasti byla důležitým počinem výstavba penzionu pro důchodce v městské části Šumburk v roce 1993. Od roku 1999 provozuje město také Dům s pečovatelskou službou. Nabídka bytů se rozšířila výstavbou obytného domu na Šumburku s osmadvaceti byty. Vznik řady soukromých ordinací, privatizace tanvaldské nemocnice a její modernizace a zřízení městského střediska lékařů v budově bývalého soudu přinesly zkvalitnění zdravotnických služeb. Ke zlepšení vzhledu a čistoty města přispěla v devadesátých letech rekonstrukce fasád budovy bývalého soudu v Krkonošské ulici, radnice a městského kina, gymnázia a Masarykovy základní školy, ale i mnoha domů v soukromém vlastnictví. V září 2000 otevřelo město nové veřejné záchodky na parkovišti v centru. Pro zlepšení životního prostředí byla důležitá plynofikace řady objektů ve vlastnictví města i soukromých domů a v září 2000 potom zprovoznění nové čistírny odpadních vod pro Tanvald a Desnou. Stálou pozornost a péči město věnuje starším spoluobčanům, kteří našli jistotu a pohodlí, v nových domovech: v penzionu pro seniory a v domě s pečovatelskou službou.

Ve městě jsou vedle mateřských škol dvě základní školy, gymnázium, obchodní akademie a zvláštní škola, ale také Základní umělecká škola a Středisko volného času Tanvald. Město přispívá nemalou částkou na jejich provoz, ale i na modernizaci školních budov a zařízení a na nákup vybavení. Základním a středním školám připravuje obědy školní restaurace Eurest, školám i veřejnosti slouží stadion s travnatým fotbalovým hřištěm na sídlišti Výšina, sportovní hala a dvě víceúčelová hřiště s umělým povrchem. Sportovní vyžití nabízí i přírodní koupaliště s novým sociálním zázemím, tenisové kurty a minigolf nad Hotelem BON. Ve sportovním, motokrosovém areálu Tanvaldská kotlina je k celoročnímu využití moderní autokemp s kvalitním zázemím. Lyžaři mají k dispozici nedaleké středisko Špičák se sedačkovou lanovkou, která je v provozu nejen v zimní,ale i v letní sezóně, dále areál Parlament v Desné, ski areály v Kořenově, v dosahu je i Harrachov, Rokytnice nad Jizerou a další jizerskohorská a krkonošská centra zimních sportů.

Turistům nabízí Tanvald a jeho okolí množství ubytovacích služeb od pokojů v soukromí přes rodinné penziony a horské chaty až po luxusní hotely. Návštěvníci mohou využít širokou nabídku restaurací a obchodů. V obchodní síti najdou lidé ve městě Penny Market a Discount Plus a prodejnu Lidl. 

Stálou podporu nachází u vedení města i oblast kultury. V roce 1993 vznikla Městská kulturní kancelář, která zajisťuje většinu kulturních a společenských akcí ve městě. Dlouhou tradici mají festivaly Tanvaldské hudební jaro a Podzimní cyklus komorní hudby, festival filmových amatérů HAF (Humor v amatérském filmu). V roce 1994 byla založena nová tradice lidových Tanvaldských slavností. Město provozuje také Městské kino Jas, které od jara 2001 po přestavbě a modernizaci kinoprovozu slouží jako víceúčelové kulturní zařízení.

Informovanost o dění ve městě zajišťuje radnice prostřednictvím vlastního měsíčníku Tanvaldský zpravodaj, městským vysíláním v kabelové televizi a na svých internetových stránkách www.tanvald.cz. Informace o veškerých službách ve městě a okolí poskytuje Infocentrum Tanvald, které město zřídilo v roce 1996. V bezbariérovém infocentru je také sídlo redakce Tanvaldského zpravodaje.

V různých oblastech života spolupracuje město Tanvald nejen s okolními obcemi a městy, ale také s partnery v zahraničí. V červnu 1993 uzavřelo partnerskou smlouvu s německým městem Wittichenau (spolkový stát Sasko) a v roce 1995 s obcí Burbach (Severní Porýní - Vestfálsko, SRN). V rámci těchto partnerských vztahů se již uskutečnila řada společných pracovních, sportovních a kulturních setkání i výměnných pobytů a zájezdů. 

Šumburk nad Desnou

První zmínky o obci Šumburk pocházejí z počátku sedmnáctého století. Šumburk se vyvíjel podobně jako Tanvald - k pěstování lnu, předení a tkaní plátna postupně přibylo zpracování bavlny, zatímco výše položený Český Šumburk a Hoření Šumburk se dále zabývaly zemědělstvím. Do roku 1848 tu byly postaveny tři přádelny bavlny a jedna tkalcovna. Další tkalcovnu postavil ve Svárově, který náležel k obci Šumburk, v roce 1857 Johann Liebig. V roce 1880 měl Šumburk téměř 2200 obyvatel.

V roce 1896 jedna z přádelen vyhořela a v jejích prostorách byla zřízena výroba elektřiny za pomoci vody a páry. O rok později měla již hlavní ulice Šumburku a Tanvaldu elektrické osvětlení. Od srpna 1901 už nemuseli lidé ze Šumburku chodit do kostela ve vzdálených Příchovicích, protože byl vysvěcen nový kostel v Šumburku samotném. V roce 1906 byl Šumburk povýšen na městys, v roce 1925 potom na město. 

Žďár

Malorolnická osada vznikala postupně v 17. století severně od Tanvaldu na úpatí Špičáku. K Tanvaldu byla přičleněna v roce 1848. Později se i v této zemědělské osadě začal rozvíjet průmysl, byla tu postavena strojová přádelna bavlny a čtyři brusírny skla. Začátkem 19. století měl Žďár i svou školu, nádraží a jatka.

V hustě zalesněné krajině získávali osadníci prostor pro svá políčka a místa svých domovů, vypalováním porostů takzvaným ždářením. V druhé polovině 17. století postupně vznikala osada Žďár s chalupami malorolníků postavenými roztroušeně uprostřed pozemků patřící k hospodářství. V liberecké matrice je zachycena v roce 1626 připomínka o Tanvaldu. Z roku 1647 je uvedeno i jméno tanvaldského rychtáře Adama Fischera jako dochovaná zmínka o nejstarším osídlení ve Žďáře čp. 1. Okolo roku 1700 se osada osamostatnila a roku 1772 bylo dáno Žďáru svolení k vlastnímu očíslování domů.

Osada náležela ke smržovskému panství, faře a hřbitovu v Albrechticích. Děti z osady chodily do školy v Albrechticích a v zimním období učení probíhalo v pronajaté místnosti v osadě.

Po revoluci roku 1848 a zrušení vrchnostenského úřadu ve Smržovce se stal Žďár součásti obce Tanvaldu. Výlučně zemědělská osada se začala podílet na průmyslové výrobě obce.
Firma I. Rieger roku 1857 postavila strojní přádelnu bavlny čp. 44, která později byla firmou J. Hofmanna přeměněna na brusírnu šatónů. V osadě byly v provozu podle odbytu až čtyři brusírny skla a sirkárna. Když se psal rok 1891 byla postavena jednotřídní škola čp. 90 a roku 1907 vícetřídní škola čp. 105.

Roku 1903 byl zahájen provoz v jatkách čp. 100. Roku 1921 firma Johann Umann zřídila brusírnu optického skla čp. 118. Roku 1936 byl v osadě Žďár založen vlastně již podruhé sbor dobrovolných hasičů. Začátky prvního hasičského spolku jsou ve Ždáře mapovány v roce 1883.

Místo 1. zkušebního TV vysílání

Jen málokdo si umí představit svůj život bez televizního vysílání. Historické začátky naší televize a zkušební provoz se vážou k tomuto místu, kde se televizní programy vysílaly z jednoho konce továrny na druhý. Dne 1. května 1953 bylo zahájeno první vysílání Československé televize. U bývalé firmy Palme - Stumpfe v průběhu II. sv. války pracovníci německých výzkumných ústavů prováděly pokusy. Hned po skončení začaly české kolektivy techniků vyvíjet vlastní koncepci televizní techniky. V tehdejších Riedlových sklárnách (v národní správě) byly vyráběny i první skleněné baňky pro televizní obrazovky.

Začátkem roku 1948 byli Čs. rozhlasem a Vojenským technickým ústavem do Tanvaldu pozváni novináři, kteří se mohli dívat na malou obrazovku, na níž bylo skutečně vidět řečníka a taktéž první estrádní pořad v Československu. Někdy přenesli výzkumníci televizor do protějšího hostince U Müllerů ke shlédnutí mrkavých obrázků. První signál byl zachycen až na rozhledně Štěpánka v roce 1948 z posledního Všesokolského sletu z Prahy. Vývoj našeho televizního vysílání časem převzala Tesla a další odborné ústavy.

Tolik k historii našeho prvního zkušebního místa, odkud se vysílaly první mihotavé obrázky. Jen pamětníci vzpomenou jak se scházeli sousedé před jednou obrazovkou v kuchyni, aby spatřili ten zázrak domácího biografu. Televize začátkem padesátých let opěvovaná, dnes už mnohdy zatracovaná. Přesto tento vynález, díky kterému navštívíme podmořskou hladinu, vzdálené kouty Země, vesmíru i fantazijní světy, zřejmě už navždy zůstane svázán s našimi životy.